Pokud už jste odhodlaní „riskovat“ život v té „nebezpečné a divoké zemi kdesi na Balkáně“, možná si kladete otázky typu: „Jak se tam dostanu? Je to za Chorvatskem doprava, doleva, nebo rovně?

A kdy tam mám jet?

Odpovědi se vám pokusíme dát v následujícím článku.

Nejprve je dobré si říct, jak chci dovolenou v Albánii strávit. Chci být jen na pláži, nebo chci naopak do hor? Nebo chci procestovat celou Albánii a vidět i hory i moře?

Chci být jen u moře

Pokud chcete být jen u moře, můžete do Albánie vyrazit letecky. Přímé lety jsou buď Praha – Tirana, nebo Vídeň – Tirana. Pokud ale chcete být jen u moře, zvažte variantu Vídeň – Korfu a následně trajekt do Sarandy.

Tuto variantu v průvodcích nenajdete často, protože technicky vzato jde o let na Korfu (Řecko), ale my ji můžeme jen doporučit! Užijete si díky ní mnohem víc zábavy, protože kromě zmatků a nelogičností na albánské straně, si můžete během jedné cesty vyzkoušet také zapeklitosti řecké dopravy na Korfu. A to se vyplatí!

Výhodou „řecké cesty“ je i to, že se dostanete přímo na jih Albánie, a tudíž máte k dispozici pláže Ksamilu, Sarandy, případně v dojezdu jedné hodiny taxíkem z přístavu máte Qeparo, Lukove a další místa.

Pokud poletíte do Tirany, máte to nejblíž k moři do Drače (cca 45 minut z letiště), ale tuto lokalitu nemůžeme tolik doporučit. Spíše stojí za to si buď půjčit auto, nebo se nechat taxíkem odvézt víc na jih = Vlora, Dhermi.

Je těžké říct orientační cenu za letenky. Zpáteční Praha–⁠Tirana většinou stojí 1015 tisíc korun. Vídeň–⁠Tirana bývá levnější, cca 510 tisíc korun za zpáteční letenku.

Na Korfu se dá občas dostat levněji díky charterovým letům. A následně trajektem do Sarandy, což stojí cca 20 EUR.

 

Kdy jet k moři? My máme nejraději druhou polovinu září. To je prostě nejlepší čas! 

Lidí je na plážích málo, moře je krásně teplé, ale přitom už není vedro. Albánci sedí ve svých restauracích, počítají tržby z léta, jsou uvolnění, usměvavý a nic není problém. Často si s vámi dají rakiji a poklábosí o tom, jaká je to pohoda, když už je sezona hotová. Prostě paráda.

 

Nejvíc hektické období je naopak srpen. Pláže jsou plné lidí, bary jsou plné lidí, silnice jsou plné lidí, prostě pokud máte rádi lidi, tak je srpen čas pro Vás! My v srpnu většinou zbaběle mizíme v horách a přenecháváme pobřeží hordám turistů ze všech koutů Evropy.

 

Květen a červen na pláži nedoporučujeme, moře bývá ještě studené a hlavně Albánci brousí nože na sezonu, takže celkově není moc o co stát.

 

Chci jet do hor, nebo procestovat celou Albánii

Pokud chcete cestovat a máte k tomu vhodný vůz, doporučujeme vyrazit do Albánie autem. Můžete sice letět a následně si auto půjčit, ale pokud pojedete ve dvou a více lidech, tak se vám finančně vyplatí vzít svoje auto, než platit letenky a následně půjčovné za auto.

 

Ideální období na cestování po Albánii je jaro a podzim. Za prvé jsou tato období v horách nejkrásnější a za druhé na albánských cestách není tak silný provoz jako v létě.

 

Možná si říkáte – no co, jedu na dovolenou, tak prostě chvíli někde postojím v koloně, je to přece dovolená a snad to nebude tak hrozné… Akorát že bude! Znovu vás musím děsit, ale je to pro vaše dobro!

Tak za prvé si postojíte už na hranicích. V podstatě je jedno, kterou z cest do Albánie si vyberete, vždycky budete stát už po cestě do/z Albánie. Potom budete stát často při přesunech po Albánii, třeba 150 km dlouhá cesta z Tirany na hranice Černé hory se může v létě protáhnout na 4 hodiny. Albánci sice staví nové cesty, které dopravu urychlují (například obchvat Vlory, nebo nová cesta k moři Gjirokaster-Saranda), ale bohužel nárůst počtu turistů je rychlejší.

No nebudu vás dál děsit. Samozřejmě se to dá přežít, a pokud máte děti školou povinné, tak vám asi nic jiného nezbyde než vyrazit přes léto. Potom ale zvažte, zda se nevydat na cestu uprostřed pracovního týdne, protože víkendy jsou fakt masakr.

 

Kudy se do Albánie vydat

V podstatě existují tři základní cesty, které se využívají.

  1. Chorvatská cesta aneb za Splitem furt rovně

Tato cesta je Čechům z velké části dobře známá. Jak by ne – každý rok se o ní můžete dočíst už od začátku května na všech online portálech. Ta správná legrace začíná, když minete Split, Makarskou a blížíte se k hranicím Bosny a Hercegoviny. Řízky už jsou snědené, známá místa mizí vzadu za autem a únava bojuje s adrenalinem – co nás tam čeká?!?

Nebojte, je to vlastně velmi jednoduché. Dojedete na konec chorvatské dálnice a přejedete do Bosny. Tam ještě cca 20 kilometrů pojedete po dálnici a následně sjedete na Čapljinu a jedete směr Stolač.

Ve Stolači odbočíte doleva směrem na Berkovići a Bileću. Z Bileći už je to kousek na hranici, odbočíte opět doleva směr Nikšič. Po přejezdu hranic do Černé Hory jedete směr Nikšič a následně Podgorica. Z Podgorici je to na hranici cca 20 kilometrů a jste v Albánii.

 Tato cesta vychází nejdráž, protože platíte Rakouskou (10 EUR na 10 dní) a Slovinskou (15 EUR na 7 dní) dálniční známku a následně projedete v podstatě celé Chorvatsko po dálnici. Chorvatům zaplatíte 280 kun (asi 1 000 Kč) za jednu cestu. Potom už platíte jen cca 15 Kč v Bosně za dálnici od hranice do Čapljiny – opět za jednu cestu.

 

Zároveň je to ale cesta, kterou používáme v poslední době nejčastěji. Mimo letní sezónu se zde vůbec nečeká na hranicích, cesta docela svižně ubíhá a hlavně se vyhnete potenciálním nepříjemnostem na maďarskosrbských hranicích.

 

V létě je ale potřeba počítat s tím, že budete stát na hranicích Albánie a Černé hory, stejně tak na hranicích mezi Černou horou a Bosnou. Občas se můžete v létě potkat s kolonou i mezi Slovinskem a Chorvatskem, ale nebývá to tak strašné.

     

        2. Maďarskosrbská cesta aneb jedu do Albánie, ale tvrdím, že jedu do Makedonie

V klidnějších dobách (rozuměj před válkou na Ukrajině a migrační krizí) byla tato cesta nejlepší variantou. Vede přes Bratislavu, Budapešť, Bělehrad, Niš, Skopje a Gostivar až na východ Albánie k Ohridskému jezeru.

Případně můžete nad Gostivarem odbočit na národní park Mavrovo a vstoupit do Albánie u Debaru směr Peshkopi.

Bohužel tuto cestu už nedoporučujeme, zejména s ohledem na maďarskosrbskou hranici, kde je běžné čekat až 4 hodiny, a to v obou směrech. Nejen v létě, ale i na jaře a na podzim. Zároveň Srbové neradi slyší, že jedete do Albánie a tak to prostě neříkejte. Několikrát se nám stalo, že nás odstavili a dlouze s námi hovořili na téma – “Proč nejezdíte radši do Srbska?”

 

Zároveň je srbskomaďarská hranice jedním z míst, kde se koncentrují migranti, takže často narazíte na žebrání, citové vydírání a tak. A celé to komplikují němečtí turci, kteří se snaží kolony podjet, navzájem na sebe troubí, no prostě je to lehce o nervy.

Stejně tak srbskomakedonské hranice mohou znamenat dlouhé čekání zejména v létě.

Lehko se pak stane, že místo 13 hodin jedete hodin 2024.

Co se týká nákladů – čeká vás slovenská dálniční známka (10 EUR na 10 dní), potom maďarská dálniční známka (3.820 HUF na 10 dní = cca 220 CZK). V Srbsku a Makedonii se potom platí mýtné. V Srbsku zaplatíte 18,5 EUR za trasu Subotica – Bělehrad – Preševo, tedy za jednu cestu. V Makedonii pak zaplatíte cca 3 EUR za trasu Kumanovo – Skopje – Tetovo – Gostivar.

         3. Kombinace Maďarsko, Chorvatsko, Bosna, Černá hora

Tato varianta vede přes Slovensko do Budapešti a následně po maďarské M6 na Moháč, chorvatský Osijek, bosenský Odžak, Sarajevo a černohorský Nikšič a Podgoricu.

Více jak polovina (700 km) vede mimo dálnice. Je to tak vhodná cesta pro všechny, kdo chtějí ušetřit za drahé mýtné v Chorvatsku a nevadí jim časově delší cesta. My tuto cestu nepoužíváme, protože trvá relativně dlouho a cesty v Bosně jsou klikaté a cesta po nich neubíhá.

 

Tak to bychom měli! Pokud se chcete dozvědět víc o tom, jak se jezdí po Albánii, doporučuji náš článek – Jak na cestování autem po Albánii.

A krátké shrnutí na závěr – pokud chcete k moři, tak jeďte v druhé polovině září, je to fakt nejlepší doba!

Jestli milujete lidi a rádi se družíte, jeďte v srpnu. Užijete si spoustu setkání s lidmi z celé Evropy a zjistíte, že i v Albánii můžete docela dlouho čekat na jídlo. Ale varovali jsme vás! :-)

 

Nebo zkuste podzimní hory, klidně ve druhé polovině října, podzimní barvy stojí za to…

Vladimír